Systém obchodování s emisními povolenkami (Emissions Trading System, zkratkou ETS) je jedním z klíčových nástrojů Evropské unie k dosažení klimatické neutrality. Systém funguje na principu „cap-and-trade“, tedy stanovení limitu (cap) na celkové emise CO₂, které mohou být vypouštěny do ovzduší konkrétními průmyslovými odvětvími. Mezi ně patří například energetika, ocelářství nebo cementářství.  
Průmyslové společnosti dostávají nebo nakupují emisní povolenky (1 povolenka = právo vypustit 1 tunu CO₂), a pokud jejich emise překročí počet povolenek, musí si další dokoupit na trhu. Pokud se jim podaří snížit emise pod svůj limit, mohou přebytečné povolenky prodat jiným firmám. 
 

ETS v České republice 

Česká republika je v rámci členství EU součástí Systému obchodování s emisními povolenkami a má každoročně přidělený určitý počet povolenek. Ten se ale neustále snižuje. Většina povolenek se v ČR prodává formou aukce. Podniky, které potřebují více povolenek, si je zde mohou zakoupit. Česká vláda využívá výnosy z aukcí emisních povolenek především k podpoře zelené transformace průmyslu a rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Značná část prostředků jde do Modernizačního fondu, který financuje projekty zaměřené na modernizaci energetické infrastruktury, zvyšování energetické efektivity a dekarbonizaci v průmyslu. V rámci Modernizačního fondu mohou firmy získat dotace na inovativní projekty zaměřené na: 

• Snižování emisí: Podpora projektů zaměřených na snížení emisí skleníkových plynů v energetice a průmyslu. 
• Obnovitelné zdroje energie: Investice do výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména větrné a solární energie. 
• Technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS): Podpora projektů zaměřených na výzkum a implementaci technologií CCS. 

Některé průmyslové sektory mohou také dostat povolenky takzvanou bezplatnou alokací, tedy zdarma. Jedná se zejména o společnosti, u kterých hrozí přesun výroby do zemí s méně přísnou klimatickou politikou (takzvaný „únik uhlíku“). 

Jak systém ETS ovlivňuje ocelářství? 

Pro Českou republiku je zásadní najít rovnováhu mezi udržitelností a konkurenceschopností průmyslu. Růst cen povolenek klade velké finanční nároky na tradiční průmyslová odvětví a ocelářství není výjimkou. V roce 2023 se cena povolenky pohybovala okolo 88 € za tunu CO₂. Ocelářská skupina v čele s Třineckými železárnami zaplatila v loňském roce na povolenkách 157 mil. €, v přepočtu 3,76 miliard Kč. Zatím ocelářské firmy v ČR platí za povolenky pouze za emise CO₂ při výrobě energie, kterou potřebují k produkci železa a oceli. Ale již od roku 2026 dojde k postupnému poklesu přídělu bezplatných povolenek. Očekává se, že do roku 2030 cena vzroste až na 149 € za tunu. Aby zůstaly ocelářské firmy konkurenceschopné, jsou nuceny stále více investovat do nízkoemisních technologií. To znamená investice v řádech miliard korun do zcela nových technologií. 

Podmínky se navíc nadále zpřísňují. Bezplatná alokace povolenek bude postupně utlumena a do roku 2034 kompletně nahrazena novým mechanismem uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), jehož cílem je zpoplatnit emisně náročné dovozy z mimoevropských zemí, aby byly srovnatelné s evropskými výrobními náklady. Má se tak zabránit již zmiňovanému úniku uhlíku. Ocelářský průmysl však varuje, že tyto změny nemusí být dostatečně efektivní v ochraně evropských výrobců před konkurencí ze zemí s nižšími environmentálními standardy. 

České ocelářské firmy investovaly do ekologizace provozů od roku 2010 přes 20 miliard korun a náklady budou nadále stoupat. Přechod na nízkoemisní technologie je nezbytný, ale vyžaduje silnou podporu ze strany vlády a evropských fondů. Významnou příležitost představuje Modernizační fond, jehož prostředky by mohly české ocelářství podpořit při financování nutných dekarbonizačních investic. 

Výzkumy a nová data 

Hutnictví: výstavní skříň Moravskoslezského kraje a důležitý pilíř české ekonomiky je v ohrožení 

V ekonomickém rozvoji Moravskoslezského kraje hraje hutnictví zásadní roli. Podle nejnovější studie Ekonomické fakulty VŠB – Technické univerzity v Ostravě hutní sektor zaměstnává v regionu tisíce lidí a významně se podílí na celkovém hospodářském rozvoji celé země. Toto odvětví, jemuž vévodí společnost Třinecké železárny, je ale nyní v ohrožení. 

ČR i EU ztrácí svou pozici 

Asie v důležitých ekonomických odvětvích postupně předhání Evropu. To se týká i ocelářského průmyslu. Evropská unie a s ní i Česká republika postupně ztrácí své postavení ve výrobě oceli a začíná se stávat závislou na dovozu oceli z mimoevropských zemí, především z Asie. Produkce oceli v ČR mezi lety 2022 a 2023 poklesla o 21 % a celková produkce ve výši 3,4 milionu tun patří k historicky nejhorším výsledkům. K důvodům patří nadkapacita světové výroby oceli, vysoké ceny energií, ale i environmentální výzvy v EU.  

Třinecké železárny jako klíčový hráč 

Kvůli úpadku výroby Liberty Ostrava zůstaly Třinecké železárny jedinou hutí v ČR s uzavřeným výrobním cyklem. Třinecké železárny v roce 2023 vyrobily téměř 2,5 milionu tun oceli, čímž vzrostl jejich podíl na domácí produkci oceli na více než 70 %. Význam Třineckých železáren pro Českou republiku vyjadřují i další ekonomické ukazatele. V posledních letech například došlo k výraznému nárůstu tržeb na jednoho zaměstnance, což region posunulo v rámci republiky ze čtvrtého místa na třetí. Samotný počet zaměstnanců je také poměrně vysoký. Konsolidovaná skupina Třinecké železárny poskytuje v regionu Moravskoslezského kraje 12 tisíc přímých a až 21 tisíc nepřímých pracovních míst a těmto zaměstnancům poskytuje kvalitní mzdové ohodnocení. V roce 2022 byly průměrné mzdy v Třineckých železárnách o více než 4 000 Kč vyšší než průměrné hrubé mzdy ve zpracovatelském průmyslu v Moravskoslezském kraji. Díky výrobě Třineckých železáren bylo v letech 2010-2023 do státního a místních rozpočtů na daních a poplatcích odvedeno zhruba 54 miliard Kč. Ocelářský průmysl je tedy nejen důležitý zaměstnavatel a tahoun ekonomiky, ale také významný přispěvatel do státní kasy. 

Boj o budoucnost odvětví 

Třinecké železárny nyní čeká zásadní výzva. V souvislosti s požadavky EU je potřeba změnit stávající způsob výroby, odstavit jednu vysokou pec a aglomeraci. Ty by měla nahradit nová elektrická oblouková pec, jež bude vyrábět ze šrotu přes jeden milion tun oceli ročně. Náklady na takovou změnu jsou obrovské, celkově přesáhnou miliardu eur. Vše navíc musí být hotové do roku 2030. V zájmu celé republiky je, aby podnik tuto výzvu zdolal. Transformace je totiž nezbytná a vyžaduje silnou podporu ze strany vlády a evropských fondů. „Průmysl vždy neodmyslitelně patřil k regionu současného Moravskoslezského kraje. Jedním ze základních pilířů průmyslu bylo a je zpracování a výroba železa a oceli. Proto považuji za strategické udržet si soběstačnost v tomto odvětví a nebýt zcela odkázán na dovoz těchto komodit ze zahraničí,“ řekl Aleš Lokaj, člen Katedry ekonomie EKF VŠB-TUO, jeden z autorů studie. 

O studii 

Výzkum zpracoval kolektiv autorů z VŠB-TUO. Informace byly čerpány z veřejně dostupných dat. Mezi použité zdroje patří výroční zprávy Třineckých železáren a Moravia Steel, Ocelářská unie, World Bank, Český statistický úřad (ČSÚ) a European Steel Association (EUROFER). Data jsou uváděna dle dostupnosti jednotlivých statistik v letech 2022/2023.   
 

ZAJÍMAVÉ ČÍSLO: 23 000 

Od roku 2020 ztratil ocelářský průmysl v EU 23 000 pracovních míst, což doplňuje 80 000 pracovních míst zrušených v letech 2009 až 2020 a představuje čtvrtinu celkové pracovní síly v ocelářství v EU.  

VÍTE, ŽE… 

Čína vyrobí ročně téměř šestkrát víc oceli, než celá EU? Čína je největším producentem oceli na světě, ročně jí produkuje zhruba miliardu tun.