Plán na záchranu evropského průmyslu

Evropská komise koncem února představila Clean Industrial Deal. Plán, který má evropskému průmyslu pomoci zůstat konkurenceschopným, zatímco bude dál snižovat svou uhlíkovou stopu. Evropský průmysl se v důsledku vysokých cen energií, unijních environmentálních požadavků a nekalé konkurence nachází v bezprecedentní krizi. Události posledních týdnů však jasně naznačují, jak moc je pro Evropu její průmysl důležitý.

Evropská komise ustoupit nehodlá

Clean Industrial Deal navazuje na cíle Green Dealu a nadále se zaměřuje na dekarbonizaci průmyslu a udržitelný rozvoj. Zabývá se šesti hlavními body:

• cenově dostupné energie,
• zvýšení poptávky po ekologických produktech,
• financování přechodu na ekologičtější výrobu,
• cirkularita a dostupnost klíčových materiálů,
• fungování na globálních trzích a uzavírání mezinárodních partnerství,
• kvalifikovaná pracovní síla a kvalitní pracovní místa.

Hlavním závěrem analýzy dokumentu je, že Evropská unie ze svých klimatických cílů ustoupit neplánuje. Naopak, Clean Industrial Deal počítá se zavedením průběžného cíle snížit do roku 2040 čisté emise skleníkových plynů o 90 %. Cíl však budou muset nejprve schválit členské státy. Znepokojivé ale je, že tento záměr Evropská komise prezentuje jako nástroj ke zlepšení konkurenceschopnosti našeho průmyslu – což v současné době působí spíš jako protimluv. Z dřívějšího zhodnocení dopadů Komise totiž vyplynulo, že by tento cíl pro mnohá průmyslová odvětví znamenal nutnost dosažení nulových čistých emisí již do roku 2040. To je podle firem časově, technologicky i ekonomicky absolutně nedosažitelné.

Zásadním problémem Clean Industrial Dealu je, že jde spíše o jakýsi „plán pro plán“. Najdeme v něm mnoho iniciativ, které povedou k tvorbě dalších předpisů, a naopak jen málo vyloženě konkrétních kroků. Pokud už se v dokumentu nějaké konkrétní opatření objeví, nejedná se o takové, které by ocelářům reálně pomohlo.

Pochybnosti ze strany ocelářského průmyslu

Podle Evropské ocelářské asociace (Eurofer) identifikuje Clean Industrial Deal problémy evropského ocelářského průmyslu správně. Výhrady má ale k řešením, které plán navrhuje. Pokud chce Evropská unie skutečně změnit nepříznivý vývoj svého průmyslu, bude zapotřebí razantnějších a rychlejších kroků. Eurofer proto vytyčil čtyři prioritní oblasti, kterým by evropští politici měli věnovat okamžitou pozornost.

První oblast se týká férových obchodních podmínek. Globální nadbytečná kapacita oceli dlouhodobě sužuje evropské výrobce. Clean Industrial Deal se sice obchodní politikou zabývá, ale bohužel jen velmi vágně. Vedle vcelku prosté zmínky o současných opatřeních se odkazuje na „dialog se třetími zeměmi“, nicméně konkrétní řešení chybí. Evropa neprodleně potřebuje silnější a účinnější nástroje na ochranu obchodu.

Druhá oblast se věnuje systému CBAM. V současnosti CBAM stále umožňuje obcházení pravidel, například tím, že mimoevropští výrobci mohou přesouvat méně emisně náročné produkty do Evropy, zatímco jejich uhlíkově náročná výroba pokračuje jinde (takzvaný resource shuffling). Tímto problémem se Clean Industrial Deal bohužel nezabývá. Eurofer proto požaduje revizi CBAMu a odstranění jeho nedostatků ještě před spuštěním ostrého režimu, k němuž má dojít v roce 2026.

Třetí oblastí jsou cenově dostupné energie. Ceny energií jsou v Evropské unii výrazně vyšší než u mimoevropské konkurence. To velice negativně ovlivňuje konkurenceschopnost evropských ocelářů. Clean Industrial Deal sice uznává význam cen energií, neřeší však hlavní příčiny vysokých cen a neposkytuje průmyslu okamžitou a spolehlivou úlevu. Problémem navíc je, že navrhovaná finanční opatření ponechává Komise často na rozhodnutí jednotlivých států, čímž se zátěž přesouvá na jejich rozpočty. To může dále prohlubovat rozdíly v cenách energií napříč Unií. Eurofer žádá, aby Komise navrhla přechodná opatření ke snížení cen energií pro energeticky náročná odvětví.

Čtvrtou oblast představuje problematika strategických surovin, zejména železného šrotu. Ten je nyní definován jako odpad a z hlediska mezinárodního obchodu, respektive s přihlédnutím k hlavním vývozním destinacím, doposud není nijak významněji regulován. V důsledku toho ho obchodníci se šrotem často prodávají za hranice Evropské unie. Evropa ale potřebuje udržet železný šrot na svém trhu, protože se stává nezbytným artiklem pro postupnou dekarbonizaci ocelářství. Čím dál více států už jeho vývoz za své hranice omezuje či vyloženě zakazuje. Podle Euroferu by proto EU měla železný šrot uznat za strategickou surovinu.

Co bude dál?

Začátkem března proběhla schůze zástupců evropského ocelářského průmyslu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. Účastníci proběhlé setkání hodnotí pozitivně. Tento dialog vytváří potřebný základ pro vypracování konkrétních řešení zaměřených na ocelářský průmysl. Tato řešení by měla být představena v takzvaném Akčním plánu pro ocel a kovy (Steel and Metals Action Plan), s jehož zveřejněním počítá Clean Industrial Deal. Akční plán pro ocel a kovy by měl být publikován ještě v tomto měsíci. Obsah tohoto dokumentu bude pro budoucnost evropského ocelářství klíčový.

Výzkumy a nová data: Podle studie CEVRO Univerzity je české ocelářství v ohrožení

Ocelářský průmysl je klíčovým pilířem české ekonomiky. Nyní ale čelí zásadním hrozbám, které mohou vést až k jeho úplnému zániku. Nová studie CEVRO Univerzity nabízí podrobný pohled na vývoj sektoru v letech 2008–2023 a identifikuje faktory, které významně ovlivňují jeho další budoucnost. Mezi hlavní problémy, kterým nyní oceláři čelí, patří rostoucí globální konkurence, nerovné podmínky na trhu, vysoké ceny energií a přísné environmentální regulace ze strany Evropské unie.

Výzvy pro české ocelářství

Tuzemské ocelářství se dlouhodobě potýká s konkurenčním tlakem ze zahraničí, kde státy svůj průmysl podporují mnohem více. Zatímco v zemích OECD mezi lety 2011–2020 objem státní podpory ocelářství klesl o 72 %, mimo země OECD vzrostl o 300 %. Tak výrazné rozdíly ve výši státní podpory zásadně pokřivují podmínky na trhu. Další výzvu pak představují ceny energií, které značně převyšují ceny v mimoevropských zemích. Vedle toho se evropští oceláři musí vypořádávat také s přísnými emisními normami a neustupujícím tlakem na dekarbonizaci výroby.

Aby české ocelářství udrželo krok se zahraniční konkurencí, potřebuje aktivní podporu státu i Evropské unie. Pokud se vše nechá jen na působení trhu a regulacích ze strany EU, hrozí našemu ocelářství zánik, a to už v horizontu následujících deseti let.

Zásadní odvětví české ekonomiky

Ocelářství má na naši ekonomiku zásadní multiplikační efekt. Nejen, že přímo i nepřímo vytváří tisíce pracovních míst, ale hraje také klíčovou roli v odvětvích jako je automobilový průmysl, stavebnictví či strojírenství. Zánik českého ocelářského průmyslu by tak měl na hospodářství České republiky dalekosáhlý dopad.

Zvládnou oceláři současnou krizi?

České ocelářství se již v minulosti dokázalo vypořádat s řadou krizí. Po roce 2008, kdy celosvětová finanční krize způsobila prudký propad poptávky, se sektor zotavil a mezi lety 2015–2019 zažíval stabilní růst. Následně přišla pandemie COVID-19, která v roce 2020 způsobila propad tržeb ocelářského průmyslu na 573 miliard Kč. Hned v roce 2021 ale tržby ocelářům opět vzrostly, konkrétně na 712 miliard Kč.

Studie zdůrazňuje, že oceláři mají potenciál zvládnout i současnou krizi. Musí však obdržet potřebnou podporu. V zájmu naší ekonomiky a průmyslové soběstačnosti je, aby se tak stalo.

ZAJÍMAVÉ ČÍSLO

Velkoobchodní ceny energií v EU jsou aktuálně 2–4x vyšší, než v zemích jako Čína nebo USA.

VÍTE, ŽE…

… ocel je zásadním materiálem pro fungování obranného průmyslu, bez kterého by nebylo možné efektivně vyrábět moderní vojenskou techniku?