Evropská komise v březnu představila Akční plán pro ocel a kovy (Steel and Metals Action Plan), s jehož zveřejněním počítal hojně diskutovaný Clean Industrial Deal. Vzhledem ke krizové situaci, ve které se evropské ocelářství nachází, byl Akční plán pro ocel a kovy netrpělivě vyhlížen oceláři napříč Evropou. Dokument sám o sobě nezavádí konkrétní opatření, ale nabízí harmonogram analýz a legislativních opatření na letošní a příští rok. 

Za hlavní příčiny krize ocelářství Evropská komise označila vysoké ceny energií, nekalé obchodní praktiky třetích zemí, požadavky na dekarbonizaci a snižující se produkci oceli v Evropě. Plán je rozdělen do šesti oblastí, ve kterých Komise nastiňuje jejich možná řešení: 

1. dostupnost a bezpečnost dodávek energií, 

2. zabránění úniku uhlíku, 

3. rozšíření a ochrana evropských kapacit, 

4. podpora oběhového hospodářství, 

5. snížení rizik dekarbonizace, 

6. ochrana pracovních míst. 

Stěžejní body plánu 

Část věnovaná dostupnosti a bezpečnosti dodávek energií je pravděpodobně největší slabinou celého Akčního plánu pro ocel a kovy. Plán totiž opakuje již dříve představené dílčí nástroje a přístupy ke snížení cen energií, jejichž účinnost nelze zaručit. Zodpovědnost za zavedení těchto nástrojů navíc často přenáší na bedra členských států, které ale mají různé postoje, podmínky a ekonomické možnosti, což by mohlo vést k rozevírání pomyslných nůžek na trhu EU. Plán bohužel nepřináší řešení hlavních příčin drahé elektrické energie, jako je vazba na ceny zemního plynu či vysoké ceny emisních povolenek, a nepředstavuje ani systematické úlevy pro energeticky náročný průmysl. Vysoké ceny energií však nadále zatěžují výrobu oceli a významně podkopávají konkurenceschopnost evropského průmyslu. Řešení této problematiky by proto mělo být prioritou. 

Druhá oblast se věnuje snaze zabránit úniku uhlíku. Toho chce plán dosáhnout hlavně zvýšením efektivity systému CBAM, jehož ostrá fáze má být spuštěna příští rok. Vůbec poprvé Evropská komise mezi rizika současného nastavení CBAM zařadila takzvaný resource shuffling, kterým se hodlá dále zabývat. Plán také avizuje zavedení ochrany produktů exportovaných z EU či další rozšiřování působnosti CBAM na výrobu v rámci ocelářského hodnotového řetězce.  

Plán se dále zabývá pokračováním a možným rozšířením ochrany evropské výroby před praktikami třetích zemí, globální nadkapacitou oceli a masivním dovozem z mimoevropských regionů. Do konce roku 2025 plánuje Evropská komise přijít s konkrétním návrhem, jak dlouhodobě chránit evropské ocelářství poté, co v polovině příštího roku dosavadní ochranná opatření skončí. Vedle toho plánuje Komise realizovat i další opatření, včetně zavedení takzvaného „melted and poured“ principu. Ten spočívá v identifikaci a následném sledování třetích zemí, ve kterých byla dovážená ocel skutečně vyrobena, což by mělo vést k vykazování odpovídajících emisí. V případě, že by toto opatření bylo zavedeno, mělo by dojít k výraznému omezení stále se množících případů obcházení zavedených pravidel. 

Čtvrtá oblast plánu je věnována posílení cirkulární ekonomiky. Oceláři Evropskou komisi dlouhodobě vyzývají k tomu, aby se zaměřila na zajištění dostatku ocelového šrotu na území EU. Zatímco desítky ostatních států již zavedly opatření na ochranu „svého“ šrotu, Evropská unie v tomto ohledu zaostává a šrot nadále ve velkém vyváží (až 20 milionů tun ročně). Akční plán pro ocel a kovy zmiňuje možnost využití určitých obchodních nástrojů, konkrétní návrhy ale představí až později. Komise například zvažuje možnosti zpoplatnění vývozu šrotu z EU. Plán také nevylučuje zařazení šrotu na seznam strategických druhotných surovin, což intenzivně prosazuje Eurofer. Poměrně snadno proveditelnou cestou, kterou plán zvažuje, by mohlo být zpřísnění vývozních podmínek, tak aby se šrot nevyvážel do zemí s horšími sociálními a environmentálními standardy. Výše uvedené návrhy je třeba přivítat. Plán ale obsahuje také návrh, který je nutno označit za rizikový. Ten spočívá v možném zavedení nových kritérií pro udržitelnost a recyklovaný obsah. Stanovení podmínek minimálního obsahu recyklátu ve výrobcích je totiž velice problémové, protože každý produkt má své specifické požadavky a podmínky vzniku.

Pátá oblast se zaměřuje na snížení rizik dekarbonizace, k čemuž by mělo dojít vytvořením trhu se zelenými produkty. Akční plán pro ocel a kovy zde počítá s významnou rolí veřejných zakázek, dotací a regulatorních pobídek. Plán také avizuje uvolnění vysokých finančních prostředků na výzkum, vývoj a implementaci zelených technologií. Velká část finančních prostředků má pocházet z prodeje emisních povolenek. Nabízí se ale otázka, zda za tímto účelem nebudou využity povolenky, které firmy potřebují na pokrytí svých emisí. To by situaci průmyslu naopak zhoršilo.

Poslední oblast je věnována ochraně kvalitních pracovních míst. Jedním z cílů Akčního plánu pro ocel a kovy je zamezit ztrátě pracovních míst v důsledku transformace ocelářského odvětví a zajistit kvalitní rekvalifikaci či zvyšování kvalifikace zaměstnanců. Plán v tomto ohledu hovoří zejména o stávajících zaměstnancích. Je třeba ale nezapomínat i na to, že ocelářský průmysl bude potřebovat také nové generace techniků.

Jiskra optimismu 

Akční plán pro ocel a kovy dobře identifikoval hlavní problémy evropského ocelářského průmyslu a nastínil správný směr, kterým by se měly ubírat kroky k jeho záchraně. Pozitivní zprávou také je, že Evropská komise uznala strategický význam ocelářství pro suverenitu, bezpečnost a konkurenceschopnost EU. Nyní je potřeba urychleně přijmout konkrétní opatření, jež budou krizovou situaci řešit. Vysoká míra pozornosti by měla být věnována dostupnosti energií, kterou plán bohužel neadresuje dostatečně. 

AKTUALITY:

Skupina Moravia Steel – Třinecké železárny ohlásila posun plánů na dekarbonizaci 

Na začátku roku oznámila skupina Moravia Steel – Třinecké železárny plán investovat do rozsáhlé dekarbonizace svého provozu. Projekt má vést k postupnému snižování emisí CO₂ o 55 % oproti roku 1990 tak, jak to v balíčku FitFor 55 požaduje Evropská unie. Nyní ale skupina informovala o tom, že klíčové změny v technologii výroby oceli odsouvá. Namísto roku 2028 plánuje projekt dokončit nejdříve v roce 2030. Důvody tohoto rozhodnutí jsou podle tiskového oznámení následující: 

• nedostatečná veřejná podpora, 

• nejistota budoucího směřování Evropy v pravidlech souvisejících s Green Dealem, 

• současná negativní situace na trhu s ocelí, 

• nejasná pravidla ochrany trhu před dovozy ze zemí bez regulací a s nižšími náklady na výrobu oceli. 

Osud britského ocelářství na vratkých nohách. 

Společnost British Steel v březnu oznámila, že uvažuje o uzavření provozu dvou vysokých pecí ve městě Scunthorpe, což by ohrozilo až 2 700 pracovních míst. Firma uvedla, že jejich provoz již kvůli náročným podmínkám na trhu, clům a vysokým nákladům na ochranu životního prostředí není finančně udržitelný. British Steel údajně očekávala vládní dotaci ve výši 1 miliardy liber na udržení podniku v provozu, ale nabídnuta jí byla pouze polovina této částky. Podporu v této výši ale čínská firma Jingye Group, která British Steel vlastní, označila za nedostatečnou. 

Diskuse o uzavření vysokých pecí ve Scunthorpe vyvolala velké obavy veřejnosti. Britský parlament se proto rozhodl schválit přechodné opatření, které umožnilo státu převzít kontrolu nad společností British Steel. Premiér Keir Starmer při této příležitosti prohlásil, že průmysl je pýchou historie Velké Británie, a přeje si, aby byl i její budoucností. 

ZAJÍMAVÉ ČÍSLO

721 000 000 tun. Taková má být podle nových dat OECD globální nadbytečná kapacita oceli v roce 2027. 

VÍTE, ŽE…?

… recyklace oceli výrazně šetří energii? Recyklace oceli totiž může snížit roční spotřebu energie na její výrobu až o 75 %.