Začíná výroba železa z rud na území Malé Asie, Anatolie a Iránu.
Pro výrobu mědi se využívají šachtové pece, do kterých se přidávají železná tavidla. Ta při teplotách až 1400 °C produkují železo, které zůstává v podobě malých kapek ve strusce. Římané později výrobní technologii zefektivňují včetně využití měchů pro lepší dmýchání vzduchu. Ve francouzském městě Aillant jsou nalezeny haldy obsahující 300 000 tun železné strusky z doby římské.
Železo se široce využívá na výrobu zbraní.
V českých zemích se hojně vyskytují tavící pece, a to na území Moravského krasu.
Na území dnešní Prahy se využívání tavících pecí a kovářské zpracování železa dokládá z doby 9.-13. stol.
Žďársko se stává významnou železářskou oblastí českých zemích.
Biskup z Durnhamu zřizuje v Británii první vodou poháněnou železárnu.
Vodní kolo pohání měchy, které foukají vzduch do pece. Navíc dokáží obsloužit pece větších velikostí a hmotnost železných lup (vzniklého polotovaru) překonává 100 kg – před vodní érou šlo o jednotky kg. Vodou poháněné hamry pak usnadňují zpracování získaného železa.
Větší pece jsou zaváděny také na českém území, po vzoru alpských hutnických oblastí.
Vyrábí se v nich železná houba o hmotnosti 150-300 kg.
V Čechách se objevují první dvě vysoké pece, ze kterých lze získávat železo v tekutém stavu.
To však vyžaduje zvýšit poměr rudy a paliva pro vytvoření lepší redukční atmosféry, ve které železo získává vyšší obsah uhlíku a jeho teplota tání tím klesá na 1200 °C.
První vysoké pece se objevují také na Moravě.
Abraham Darby v roce 1709 zdokonalil použití koksu v peci k výrobě surového železa.
Tento nový postup zvýšil produkci a vedl k dalšímu růstu poptávky po uhlí a koksu. Díky tomu se výroba železa mohla přesunout do oblastí bohatých na uhlí.
V roce 1778 postavil vnuk Abrahama Darbyho slavný železný most v Shropshire, Anglie.
Tento most byl jednou z nejinovativnějších staveb své doby a dodnes je funkční a v dobrém stavu.
Henry Cort vyvinul dva klíčové procesy pro zlepšení kvality surového železa a jeho následného zpracování na hotové výrobky.
Hutníci začínají experimentovat s výrobou železa pomocí černého uhlí.
V roce 1709 je v Británii zažehnuta první vysoká pec s použitím koksu, o 33 let později je vodní pohon měchů poprvé nahrazen atmosférickým parním strojem.
Na českém území se zavádí výroba železa ve vysokých pecích.
Koncentruje se do míst s vysokým výskytem železných rud, kolem Králova Dvora, Vítkovic a Třince, a do míst výskytu uhlí pro výrobu koksu, na Kladno a Ostravsko.
Skotský inženýr William Murdock v roce 1815 sestavil první síť potrubí z nepoužívaných hlavní mušket pro svůj systém osvětlení v Londýně.
Tím zahájil éru výroby ocelových trubek, které se staly klíčovým prvkem infrastruktury pro ropu, plyn a vodu
Založení jedné z nejvýznamnějších českých oceláren Vítkovice Steel.
Tato ocelárna je dodnes jedním z hlavních producentů válcované oceli v České republice.
Začíná nová éra pro Moravskoslezský kraj
Založení Třineckých železáren.
1. dubna byla zažehnuta první vysoká pec. Podnik je dodnes významným zaměstnavatelem v regionu a má důležitou roli v českém průmyslu.
Henry Bessemer si nechává patentovat nový zkujňovací postup, který je po něm pojmenován jako tzv. „bessemerování“.
Výroba oceli se tím výrazně zlevňuje.
Do provozu je uvedena první Siemensova-Martinova pec.
Vanová pec, ve které je surové železo přeměňováno na ocel, vzniká z konceptu od Friedricha Siemense, který ji využívá k výrobě skla. Émile Martin vylepšuje pec ke zkujňování železné taveniny a tento způsob se na dalších 100 let stává nejvýznamnější technologií pro masovou výrobu kvalitní oceli.
Sidney Gilchrist Thomas si nechává patentovat technologii, která umožňuje odstraňovat fosfor ze surového železa.
Jméno získává po svém vynálezci – Thomasův konvertor. Otevírá se tím cesta k výrobě oceli z nekvalitních rud.
Dochází ke znárodnění Třineckých železáren komunisty.
Výroba i nadále pokračuje, ocel je klíčovou surovinou.
Založení Liberty Ostrava, jedné z největších oceláren v Československu.
V Rakousku je zaveden tzv. zásaditý kyslíkový konvertorový proces, který postupně nahrazuje méně ekonomický Siemensův-Martinův způsob.
Tento proces je méně časově náročný a stává se jedním z nejběžnějších ve výrobě oceli. Hlavní princip spočívá v profukování proudem čistého kyslíku pomocí vysouvatelných ocelových trysek skrz roztavené surové železo. Nečistoty reagují se zásaditou vyzdívkou pece a vytváří strusku, která se odstraňuje vylitím (nakloněním) konvertoru.
Vznik společnosti Hutnictví železa a.s., která byla později přejmenovaná na Ocelářskou unii.
Dodnes se jedná o největší odborné sdružení ocelářských společností v České republice.
Majoritním vlastníkem Třineckých železáren se stává MORAVIA STEEL.
Třinecké huti zajišťuje nákup surovin a dalších materiálů pro produkci, prodej výrobků na tuzemský trh a do zahraničí i mezinárodní přepravu.
pisni@ocelovyfenix.cz